Bylo horko, u okýnka nebylo místo a lidé zabalení v rouškách nebyli dost zajímavým cílem pro
pozorování. Po delší fyzické námaze jsem stěží odolávala spánku, rouškou přidušená z nedostatku
kyslíku. Měl ještě přijít průvodčí a pro uzavřené pokladny jsem neměla lístek.
Štítek: samota
O Otovi
Za devatero střechami a devatero okapy, a nebo možná trošku blíž, přesně zhruba někde na náplavce, je jedno malé království. Je to moje hospůdka. Tedy ne moje, naše. Ale bude moje, to mám slíbené. Jen co přestanu být mladá. U Tří kapek se to u nás jmenuje.
Číst dále
Klid, rozplizlost, strach. Jaké jsou naše každodenní pocity v době světové pandemie?
Světová pandemie, koronavirus, karanténa. To jsou momentálně asi nejpoužívanější slova v médiích, ale i v našich každodenních životech. V každém z nás vzbuzují trochu jiné pocity. V někom možná strach, v jiném zase netečnost.
Číst dáleMoje máma a pavouci
Šéfredaktorka. Má dvě nohy a žádné rohy.
Jarní
Počáteční písmenko abecedy na druhém místě v espézetce jejich aut. Sbližovalo je. Byli rádi, že se na území, které odlišnost trestá, odlišují společně. Dvě rodiny z města na kraji vesnice. Umístění jejich chalup u cedule s přeškrtnutým názvem vsi bylo sice náhodné, ale symbolické — nepatřili mezi místní a tak obývali okraj, jako by je vesničané nechtěli do svého jádra vpustit.
Číst dále
Jak se máš doopravdy?
Bude to už rok, co jsme se odstěhovali, léto bylo horké a moji rodiče cpali kartonové krabice do našeho malého fiatu.
Číst dále