Klid, rozplizlost, strach. Jaké jsou naše každodenní pocity v době světové pandemie?

Světová pandemie, koronavirus, karanténa. To jsou momentálně asi nejpoužívanější slova v médiích, ale i v našich každodenních životech. V každém z nás vzbuzují trochu jiné pocity. V někom možná strach, v jiném zase netečnost. Pravdou ale je, že většina z nás na nastalou situaci nahlíží skrze své bezprostřední okolí. Proto jsme se rozhodli zjistit, jak prožívají toto období naši příbuzní a známí. Sestavili jsme seznam sedmi otázek, mířících na subjektivní pocity respondentů.

 A abychom se nezabývali stále jen situací našich pražských vrstevníků, rozhodli jsme se kontaktovat příbuzné a známé žijící v Česku a zahraničí, a hlavně z různých věkových skupin. Je samozřejmé, že zde nemůžeme podrobně popsat všech 40 desetiminutových telefonátů, ale přesto doufáme, že Vám následující shrnutí přinese ucelenější obraz o tom, jak prožívá globální pandemii širší spektrum obyvatel naší planety.

Co teď?

Zavřená divadla, kavárny, obchody, školy, omezení volného pohybu, uzavřené hranice a sociální kontakty snížené na nezbytné minimum. Ani nemusíme zmiňovat, že tato opatření udělala mnohým z nás tlustou čáru přes rozpočet, někomu doslova. Přesto jsme se našich respondentů zeptali, v čem se cítí omezeni nejvíce.

 Více než pětina dotazovaných odpověděla, že v ničem, nebo v ničem důležitém. To může být pro mnohé překvapující a vede to k zamyšlení, jestli zrovna nás karanténa opravdu tolik omezuje. Tím spíše, když si poté člověk v dalších rozhovorech vyslechne příběhy lidí, kteří kvůli restrikcím nemohou vidět své rodiče, sourozence nebo vnoučata na dobu neurčitou nebo je pandemie významně omezuje v práci.

Ostatní odpovědi se nesly v duchu postrádání fyzického kontaktu s přáteli, což je samozřejmě pro ty extrovertnější z nás také značné omezení. Z některých odpovědí vyplývá, že v jiných zemích jsou opatření daleko přísnější. V rozhovorech zazněly mimo jiné i věty typu „Nemohu opustit město.“ nebo „Pandemie mne omezuje v pobytu na čerstvém vzduchu.“… Zajímavým zjištěním je, že na omezení si častěji stěžují mladší respondenti, kteří se zatím nemusí příliš starat o živnost, ani své křehké zdraví. „Rouška je otravná, nemohu zajít do hospody.“

Strach

Další otázka zněla, jestli mají lidé z nemoci, která tolik hýbe světem, strach. Zde se většina oslovených libovolného věku shodla, že o sebe strach nemají. Mnohokrát ale zaznělo, že mají obavy o své blízké, kteří v případě některých respondentů pochází např. ze Španělska nebo Itálie. Ekonomické obavy zmiňovalo také nezanedbatelné množství dotázaných. „Bojím se dopadu pandemie v ekonomicky slabších zemích.“ Pro zajímavost zde ještě uveďme, že nejvíce kladných odpovědí na tuto otázku jsme dostali od respondentů žijících v USA a v Anglii. „Ano, trochu se bojím, v USA zatím nebyl vymyšlen plán na řešení celé situace.“ Zároveň z Kanady se nám dostalo několik shodných odpovědí o důvěře, kterou mají dotázaní v tamní vládu a v její postoji k této krizi.

Média

V dnešní době jsme na to už zvyklí. Jakmile je na pořadu dne nějaké vážnější téma, jen co otevřeme internet nebo zapneme televizi, valí se na nás ze všech stran bezpočet zpráv a informací. Může tomu být při globální pandemii jinak? Pravděpodobně jste již zažili pocit, že jste se ve všech těch informacích ztratili a dělá se vám nevolno, jen co slyšíte pojem tisková konference.

Zeptali jsme se tedy našich respondentů, jak se oni sami ke sledování zpráv staví a zda se jim daří získávat o situaci přehled.

Na tuto otázku se pohledy různí. Asi nejčastější odpovědí je, že zpočátku bylo samozřejmé zprávy sledovat, ale časem toto odhodlání dosti opadlo. Většinou z toho důvodu, že je zpráv mnoho, člověk je z nich zmatený a vyčerpaný. Někteří respondenti tvrdí, že zprávy nesledovali vůbec, a jiní jsou toho názoru, že je samozřejmostí zprávy sledovat pořád a že je to v takové situaci potřeba. 

Jak ostatní vnímají náladu, která kolem panuje?

Bezvýchodnost, vztek, nic, smutno, nezvyk, tiredness, podrážděnost, fear, helpless, nestabilita, agitated, rozpačitost, rozplizlost, uncertain, weird, anxious, angespannt.

Klid (negativně i pozitivně), utlumení, utišení, serenity, v poho nálada, hope, volnost, peaceful, freudig, sluggish, letargic, trpělivost a pochopení.

„Lidi to přestává bavit.“

„V obchodech panuje bezohlednost a podrážděnost, v pracovním prostředí strach.“

„Ze začátku zbytečná hysterie, dnes spíš takové vakuum.“

Toto jsou odpovědi jedním slovem či větou, ke kterým jsme naše responedenty vyzvali. Dostalo se nám ale také velkého množství odpovědí o tom, že se k sobě lidé chovají velmi ohleduplně a myslí jeden na druhého.

Všechno zlé je pro něco dobré…

Nyní přejdeme k pozitivnější části našich rozhovorů a to, zda-li si naši respondenti myslí, že jim světová pandemie a okolnosti s ní spojené daly něco nového. Zhruba pětina z nich je toho názoru, že nic, zde jsou však některé pozitivnější odpovědi:

„Tato situace mi dala zjištění, že lidé mají ohled na druhé a pomáhají si.“

„Karanténa mi rozhodně přinesla zpomalení životního tempa a více času na rodinu.“

„Mohu se zdokonalovat ve svých koníčcích.“

„Více si teď vážím možnosti být s lidmi.“

Ostatní odpovědi byly vesměs o sblížení se s rodinou a nově nabytém času pro vlastní zájmy. Ale důležité je také zdůraznit, že ne všichni teď mají více času, jak se všude jako největší pozitivum karantény uvádí. Mluvili jsme i s těmi, kterým teď většinu času zabírá práce s častokrát nelehkými pracovními podmínkami, malými dětmi, nebo obojím.

Na další otázku, jestli lidé vnímají, že je tato situace v nějakém ohledu změnila, odpovídají naši respondenti podobně jako na otázku předchozí. Někteří bez delšího rozmýšlení tvrdí, že nikoli, jiní si myslí opak. „Každého to změnilo, jsme jenom lidé a příroda je mocnější.“

Někteří zase poukazovali na to, v jak konzumní době dnes vlastně žijeme:

„Ekonomičtí šílenci se z toho bohužel příliš nepoučí a ti, co na to upozorňují, to věděli už před tím, ale nejvíce to schytají.“

Na čem se ale shodovalo více lidí, je, že nás tato situace určitě změní, jenom zatím nikdo nemůže vědět jak a v čem.

Závěrečným zjištěním našeho průzkumu je fakt, že lidem teď dělají radost velmi podobné věci. A je jedno, jestli člověk žije v Praze, ve Francii, v Londýně nebo v Coloradu. Zalíbení teď lidé nachází především v pohybu jakéhokoliv druhu, dobrém jídle a vaření, ve společnosti blízkých a přátel, v přírodě, v hudbě, ve čtení a jiných činnostech, pro které si člověk nenajde jinak čas. V drobných, obyčejných chvilkách všedního dne, kterým člověk jinak ani nevěnuje pozornost a pokládá je za pouhopouhou samozřejmost.