Vnitřní úsměv

Bylo horko, u okýnka nebylo místo a lidé zabalení v rouškách nebyli dost zajímavým cílem propozorování. Po delší fyzické námaze jsem stěží odolávala spánku, rouškou přidušená z nedostatkukyslíku. Měl ještě přijít průvodčí a pro uzavřené pokladny jsem neměla lístek. Aby mě snad nemuselbudit, nenápadně jsem si začala roušku stahovat pod nos, jen abych dovolila šedé kůře mozkové

Číst dále

Jarní

Počáteční písmenko abecedy na druhém místě v espézetce jejich aut. Sbližovalo je. Byli rádi, že se na území, které odlišnost trestá, odlišují společně. Dvě rodiny z města na kraji vesnice. Umístění jejich chalup u cedule s přeškrtnutým názvem vsi bylo sice náhodné, ale symbolické — nepatřili mezi místní a tak obývali okraj, jako by je vesničané nechtěli do svého jádra vpustit.

Číst dále

V závratích

Je tohle ten svět, na který jsme celou dobu čekali? Rána na vesnici připomínají studená kýchnutí. Nervózní ulice voní po jarních přeháňkách a pozvolna se plní křikem dětí, které se nedočkavě dovolávají něčeho k snědku. Impozantní májky už dávno vystřídala čerstvě umytá okna a svět, jež pomalu rozetnul průsvitnou clonu své nehybnosti, začíná pučet jako druhá fáze jara.

Číst dále

Pláž

„Mami, povíš mi povídku?” Maminka řekne: „Povím ti báseň na dobrou noc.” Dítě se usměje a zpoza své deky se na ní podívá. Máma: „Daleko tam kde nám dochází dech, sedačka po nich je prázdná, tam kde uslyšíš moře vzdech, publikum vstává. Mám nohy zabořené v písku, a koukám na pohřeb slunce, tam najdeš svou hračku, a tleskání

Číst dále