Newton nepadá daleko od stromu

Usadilo se jablko pod strom a psalo si svůj deník, tak jako každý den, kdy v kampusu nebylo živáčka. Jeden živáček tu ale byl – a ne ledajaký. Byl to Isaac, poslední profesor visící na stromě. Ostatní byli ze stromu očesáni, ale Isaac, nejspíše z jistých důvodů připomínající plíseň, byl ponechán osudu spadnout a shnít na zemi mezi ostatními profesory spadlými dříve, než je zahradník Golden stihl očesat. Isaac visel z posledních sil a vítr, který do něj ze všech stran narážel, mu nedal spát. Číst dále

Muž vědy: John Tyndall

Většina britských progresivních a inovativních vědců viktoriánské doby byla ve skutečnosti velice konzervativní až ortodoxní. Věřili v harmonii náboženství a vědy a chtěli toto „spojení“ posílit. Těmito vědci byli například James Joule či James Clerk Maxwell. Existoval však i jiný vědec, jehož jméno je dnes spíše zapomenuto. Byl členem spolku, který s těmito tvrzeními nesouhlasil, který podporoval Charlese Darwina a jeho evoluční teorii a naopak se snažil prosadit, aby byla věda osvobozena od náboženského smýšlení. Své názory zmíněný vědec také stvrzoval svými činy. V roce 1874 přednesl klíčový projev na výroční schůzi The British Science Association, kde příznivě vysvětlil Darwinovu vývojovou teorii, přičemž Darwinovo jméno pozitivně zmínil více než dvacetkrát a svou řeč ukončil tím, že náboženské cítění by nemělo zasahovat do věcí intelektu. Tímto vědcem byl John Tyndall. Číst dále