Naše planeta Země se od ostatních planet liší svým rozmanitým životem. Avšak žádná část tohoto života by nebyla možná bez přítomnosti vody. Voda je jak pro lidi, tak pro přírodu a živočichy nedílnou součástí jejich existence. Bez ní bychom se vůbec neobešli. Jak všichni víme, voda má svůj cyklický koloběh, který se stále opakuje a do kterého se pořád vrací zpět. Jedná se o koloběh v přírodě, kdy se voda za určitých podmínek vypaří, vystoupá nahoru, vytvoří mraky, zkondenzuje a v podobě srážek spadne znovu na zem. Zde buďto odteče prostřednictvím potůčků a řek do moří a oceánů (tuto vodu nazýváme povrchovou), nebo se vsákne do útrob naší Země (tuto vodu nazýváme podzemní či podpovrchovou). Tam se pomocí saturace (vsakování) dostává do škvír a mezer mezi horninami. A jak uznává i Ministerstvo životního prostředí, tento přírodní zdroj (podzemní voda) je velmi cenný. Měl by být udržitelně užíván a chráněn před znečištěním. To se naší společnosti však příliš nedaří.
Voda podzemní se nedá znečistit tak jednoduše jako voda povrchová, ale hlavním problémem je, že vodu odčerpáváme rychlejším tempem, než jakým je voda sama schopná se doplňovat. Zároveň je na vodě závislý sladkovodní a slanovodní ekosystém. Laicky řečeno, bez vody v řece by říční ekosystém zahynul. A to již konkrétně souvisí i s podzemní vodou. Obrázky níže vysvětlují, proč jsou například sladkovodní ekosystémy v řekách na podzemní vodě závislé. A proč klesá a bude klesat průtok sladkovodních toků, pokud budeme podzemní vodu dále tímto tempem odčerpávat.
Hydroložka Inge de Graafová ve své studii vysvětluje, že podzemní a povrchové vody jsou úzce spojeny a že přílišné odčerpávání podzemní vody zřetelně ohrožuje povrchové toky a dokonce je může i zastavit. Říká, že i malá změna (myšleno v poklesu podzemní vody) se velmi intenzivně promítne na sladkovodním povrchovém ekosystému.
Další problém však je, že se tyto změny v porovnání s povrchovou vodou projeví v čase se značným zpožděním. Inge de Graafová považuje tuto situaci za alarmující. Avšak jak říká, situace neohrožuje pouze sladkovodní povrchové ekosystémy. Ohrožuje i nás. Tvrdí, že asi 50 % zavlažovaných rostlin je závislých na podzemní vodě. Myslím, že si sami dokážete představit následky narůstajícího poklesu podzemní vody v zemědělství.
Jaké je však řešení této neblahé situace? Nejspíš vás hned napadne varianta, která spočívá v šetření vody, což je opravdu jedno z potřebných opatření a jeden ze způsobů, který by měl být na našem denním pořádku. Avšak nemělo by to být to jediné
Existuje i druhý způsob řešení situace, a abychom pochopili jeho důležitost, pomůže nám jedna představa: My jako Česko nejsme obklopeni žádným mořem nebo oceánem, takže všechny srážky, které se během svého putování krajinou nestihnou vsáknout do země či někam jinam, odtečou a my už je nejspíše nikdy neuvidíme ani nebudeme moct využít. My tomu ještě napomáháme tím, že některé srážky (např. z velkých střech, parkovišť nebo dokonce z mnoha chat) odvádíme do kanalizace, kde se mísí se splaškovou vodou a s bůhví čím ještě.
Za prvé, srážky nepatří do kanalizace a za druhé to škodí samotné čistírně odpadních vod (ČOV). Jak? Čistírna odpadních vod pracuje na principu mechanicko-biologického čištění. Při naředění splaškových vod nemají mikroorganizmy dostatek živin a tehdy čistírna čistí méně nebo dokonce může i úplně přestat čistit.
Takže druhá možnost (samozřejmě s praktikováním té první) je nainstalovat si domů (pokud je to možné) dnes už ne tolik finančně náročné nádrže na dešťovou vodu. Lze tak jednoduše přispět k zadržování srážkové vody v krajině. A navíc používáním této nové srážkové neboli technické vody lze ochránit pitné zdroje v našem okolí.
Doporučená literatura:
- Tom Gleeson, Inge E. M. de Graaf, L. P. H. Van Beek, Edwin H. Sutanudjaja, Marc F. P. Bierkens – Environmental flow limits to global groundwater pumping
- Ing. Vilém Žák – Jak přispět k lepšímu využívání vody
- Koho téma zajímá více, doporučuji podcast od Český rozhlas Dvojka – „Co udělat teď, abychom i v budoucnu měli dostatek vody?“
Grafik, fotograf a dobrodruh.