Je ráno.
Studenti se, tak jako v běžném školním roce, probouzejí a čile vstávají z postelí. Čeká je příprava do školy. Děvčata si potřebují načesat vlasy a znovu se, po noci bez make-upu, nalíčit, chlapci vybrat řetěz na krk a nejvíc cool tričko… Nebo ne?
Je polovina května 2020 a většina středoškolských studentů už dva měsíce nevkročila do školních budov. Velká část z nich si tedy, díky online výuce, zvykla na úplně jinou ranní rutinu. Nastavit si budík na 7:50, přinejlepším jej ještě o pět minut odložit, zapnout notebook, podívat se do zrcadla, jestli v zubech nezůstal kus včerejší večeře, a s kruhy pod očima zasednout před obrazovku. Vždyť učesat se mohou při hodině, prostě si na začátek nezapnou kameru.
Po připojení se do výuky je čeká groteskní podívaná – mohou nahlédnout do ložnic svých spolužáků, prohlédnout si vzorek na pyžamu usínajícího kamaráda, pozorovat pokusy o nasnídání se bez povšimnutí učitele, sledovat mladší sourozence snažící se o pozornost studujících či dokonce ratolesti učitelů v pozadí ječící cosi o krupicové kaši a ztracené bačkoře.
Jak jinak se také s momentální situací mají vypořádat? Jsou zavřeni v jedné domácnosti se svými rodiči, sourozenci a případně prarodiči a většina z nich je ráda, že se ještě nezbláznila. S jistotou však mohu říct, že návraty do školy budou krušné.
Ráda sedává v houpací síti s poutavou knihou na klíně či se prochází s fotoaparátem v ruce.