Muž vědy: John Tyndall

Většina britských progresivních a inovativních vědců viktoriánské doby byla ve skutečnosti velice konzervativní až ortodoxní. Věřili v harmonii náboženství a vědy a chtěli toto „spojení“ posílit. Těmito vědci byli například James Joule či James Clerk Maxwell. Existoval však i jiný vědec, jehož jméno je dnes spíše zapomenuto. Byl členem spolku, který s těmito tvrzeními nesouhlasil, který podporoval Charlese Darwina a jeho evoluční teorii a naopak se snažil prosadit, aby byla věda osvobozena od náboženského smýšlení. Své názory zmíněný vědec také stvrzoval svými činy. V roce 1874 přednesl klíčový projev na výroční schůzi The British Science Association, kde příznivě vysvětlil Darwinovu vývojovou teorii, přičemž Darwinovo jméno pozitivně zmínil více než dvacetkrát a svou řeč ukončil tím, že náboženské cítění by nemělo zasahovat do věcí intelektu. Tímto vědcem byl John Tyndall.

John Tyndall se narodil 2. srpna 1820 do chudé irské protestanské rodiny. Po dokončení základního (technicky zaměřeného) vzdělání pracoval jako zeměměřič v Irsku a Anglii (1839–47). Když se však jeho zájmy stočily od inženýrství ke vědě, investoval všechny své úspory a čas, aby získal doktorské studium na univerzitě v Marburgu v Německu (1848–50).

Dokázal provádět skvělé pokusy v oblasti atmosférické fyziky, zkoumal přenos sálavého tepla a světla skrze plyny a páry. Zjistil, že vodní pára a oxid uhličitý absorbují mnohem větší množství tepla než ostatní plyny. Podložil tak tvrzení, která podporují teorii dnes známou jako skleníkový efekt. Sledoval také šíření světla molekulami a částicemi prachu (Tyndallův efekt). Dělal pokusy, které prokázaly, že modrá barva nebe je způsobená rozptylem molekul z části slunečního paprsku. Učinil tÉŽ významné objevy na poli magnetismu.

Královská společnost v Londýně

Díky své vědecké práci v oblasti magnetismu byl John Tyndall v roce 1852 zvolen členem Královské společnosti v Londýně, jeho práci ocenil i Michael Faraday, kterého Tyndall později po jeho odchodu do důchodu nahradil ve funkci vedoucího výzkumu magnetismu. Tyndall však v Královské společnosti v Londýně působil i jako profesor fyziky (1853–87), dokonce žil v podkrovním bytě Společnosti. Vzdělávání sebe a ostatních obětoval celý svůj život. Že svou práci opravdu miloval a dělal ji dobře, dokazuje citát z londýnské publikace z roku 1878: „Následuje předlohu od Faradaye, profesor Tyndall nejenže uspěl ve svých bádáních, ale i v šíření vědy široké veřejnosti, a to v šíření hlasitém, přesném a zároveň atraktivním. Když přednáší v divadle Královské společnosti v Londýně, je vždy plno.“  

Nejvíce svých příznivců získal skrze své knihy, které se věnovaly laboratorní vědě a obcházely složitou matematiku. Napsal jich asi tucet a jeho bestsellery jsou v tisku dodnes. Nejenže přednášel veřejnosti v Anglii, měl také turné se svými přednáškami v USA.

„Ano, má drahá, právě jsi zabila svého ubohého Johna.“

Osobní život Johna Tyndalla naplňovala hlavně jeho láska k vědě. Díky svým výborným komunikačním schopnostem se dostal i do světa, a to do Evropy a Spojených států amerických.V Alpách, kam ho přivedl výzkum ledovců v roce 1856, se z něj stal vášnivý horolezec, hory ho okouzlily tak, že jako první na světě spolu se svou výpravou zdolal horu Weissehorn (4506 m. n. m., Švýcarsko). Později si vyzkoušel i roli vedoucího výpravy k vrcholu. Dokonce po něm byly pojmenovány ledovce a hory v Chille, Coloradu, Kalifornii a Tasmánii.

Ve svých 55 letech se John Tyndall oženil. Vzal si o 25 mladší Louisu Hamiltonovou, dceru člena parlamentu Lorda Clauda Hamiltona. Děti spolu neměli, ale žili poměrně spokojeným životem. Zdraví Tyndalla bylo poměrně nalomené, bral hodně léků, které mu vždy připravovala jeho žena. Jednoho rána se však přehlédla a spletla si medicínu, kterou John jindy ráno užíval, a zaměnila ji za lék chloral, který sice užíval také, ale v jiných dávkách. Louisa mu tedy podala lžičku, na níž měla být jeho běžná medicína. Když si Louisa uvědomila, k čemu došlo, bylo už pozdě. Ihned mu řekla, co se stalo, nedalo se však už nic dělat. John jí pouze řekl: „Ano, má drahá, právě jsi zabila svého ubohého Johna.“ John Tyndall tak zemřel 4. prosince 1893 ve svých 73 letech. Jeho žena se po jeho smrti ujala psaní jeho biografie a věnovala se jí až do konce svého života, dožila se 95 let.