Jméno Miroslav Dvořáček běžnému čtenáři našeho časopisu asi nic neřekne. V roce 1947 byl spolu se svým přítelem Jaroslavem Juppou přijat na Leteckou vojenskou akademii v Hradci Králové. Naneštěstí během únorového převratu došlo k čistkám a oba studenti byli ze školy vyloučeni. Následně se oba vydali přes hranice do západního Německa, kde se přidali k letectvu. Tam se díky Františku Moravcovi dostali k práci u zpravodajské služby. V roce 1950 se Dvořáček vypravil do Prahy za účelem mise, při které měl kontaktovat zaměstnance Chemapolu Václavíka a pokusit se ho převést na svou stranu. Během návštěvy v Praze potkal svou dávnou přítelkyni Ivu Militkou, která ho pozvala k sobě na letenskou kolej. Tam si odložil kufr a vydal se plnit svou misi. Po neúspěšném pokusu kontaktovat Václavíka se vrátil na Letnou, kde na něj místo Ivy čekala nepříjemná návštěva v podobě dvou policejních strážníků, která ho následně odvedla na stanici.
Jak celá záležitost vyšla nejevo ?
Píše se rok 2008 a Adam Hradílek, nový člen Ústavu pro studium totalitních režimů, se na popud svého bratrance, synovce Ivy Militké, začal případem Miroslava Dvořáčka zabývat. Díky změně zákona o přístupu k archivům komunistických bezpečnostních složek se Hradílek dostal k dosud neprobádaným materiálům. V Dvořáčkově složce byl dokument se záznamem o udání od nejznámějšího českého spisovatele Milana Kundery.
Odkud se znal Milan Kundera s Miroslavem Dvořáčkem?
Milan Kundera se s Miroslavem Dvořáčkem neznal, nejspíš se ani nepotkali. Kundera se kamarádil s Miroslavem Dlaskem, tehdejším přítelem Ivy Militké. Iva svému příteli sdělila, že u ní přebývá kamarád Dvořáček. Téhož dne zprávu Dlask pověděl Kunderovi.
Proč by Kundera udával člověka, kterého neznal?
Možná si chtěl Milan Kundera jen zachránit krk. Jeho přítel Jaroslav Dewetter totiž poslal svému příteli dopis, ve kterém kritizoval jednoho komunistického funkcionáře. Kunderova odpověď byla z podobného soudku. Ale jelikož oba dopisy četla tajná policie, byli oba muži předvedeni před soud i s jejich společným přítelem Janem Trefulkou. Trefulku i Dewettera vyloučili ze strany i z univerzity. Jeden se později živil jako traktorista a druhý musel na vojnu, zato Kundera byl vyhozen pouze ze strany. .
Další z teorií, kterou uvádí Adam Hradílek a Petr Třešňák ve článku „Udání Milana Kundery” je, že Miroslav Dlask žárlil na neznámého muže, přebývajícího u jeho dívky na koleji. Je však otázkou, proč by požádal právě Kunderu, aby onoho neznámého udal.
Je to celé pravda?
Milan Kundera v 70. letech emigroval do Francie, odkud se dosud nevrátil. Od 80. let neposkytuje rozhovory, stojí si za tím, že za něj mluví jeho romány. Když v roce 2008 vyšel článek Adama Hradílka „Udání Milana Kundery”, tak se to Kundery velice dotklo a dodnes důrazně popírá jeho pravdivost. Hned po zveřejnění tohoto článku, kde autor vyloženě obviňuje Kunderu z udání, se ozval Zdeněk Pešat, který se znal s Miroslavem Dlaskem. Tehdy mu prý přítel sdělil, že Dvořáčka, přebývajícího u jeho přítelkyně na koleji, udal on sám.
Ke Kunderově nevině přispívá i fakt, že dokumenty se záznamem jeho udání působí podezřele a pravděpodobně nejsou pravé. I jeho blízcí popírají, že by byl schopen udat neznámého člověka. A i přes to, že se ke komunismu hlásil a byl ve straně, neměl důvod udávat oponenty režimu.
Od události uplynulo několik desítek let. Je moc pozdě se případem zabývat, jelikož většina svědků je již po smrti a důkazů již také moc nezbylo. Jediné, co Milana Kunderu usvědčuje z činu, je dokument o udání, který je ale nejspíš padělek. Je tedy otázkou, zdali bychom se tím měli po tolika letech zabývat. Bohužel na toto téma existuje jen málo článků i důkazů a jeden z mála existujících, „Udání Milana Kundery”, vyloženě na spisovatele útočí. Je možné, že zaujatost autora vůči Kunderovi pramení z toho, že byl sám autor příbuzný s Ivou Militkou. Tudíž nemusel být nestranný.
Toto téma je dost složité a kontroverzní. Nikdo až na pár lidí neví skutečnou pravdu. A na nás je buď čekat, až se náš slavný spisovatel přizná, nebo uvěřit v jeho nevinu.
Grafička kulturně-literární přílohy. Baví jí dělat cirkus. Udivuje jí existence šumivých tablet. A jejím životním cílem je natočit dokument o plošticích.