V obchodě

Všichni šílí, je tu chaos. Nikdo neví, co má dělat. „On přeci nemá roušku!“ křičí babička, která se narychlo schovala mezi toaleťáky. Ne všichni se stihli schovat tak jako naše babička, například jeden muž je připraven na svůj osud a dopíjí své poslední pivo, které si v obchodě otevřel. Ale proč ten chaos? A už ho vidím! Je malý, ale ďábelský. Ano, nemá roušku, má na puse jen cosi, co dělá pravidelné pohyby sem a tam. Och ne! To je dudlík, smrtonosná zbraň. Když projde kolem toaleťáků, babička zavzlyká. Už ví, že byla chyba se déle prospat a vyrazit do krámu až po bezpečné době, lituje toho, lituje, že nevyrazila se svými vrstevníky. Babička si zoufá, naše stvoření bez roušky se zatím velmi rychlými, avšak nemotornými pohyby dostává do sekce sladkostí. Teď už je v koncích i vedoucí prodejny, který jen zoufale sedí a hledá si nové zaměstnání.

V tomto obrovském pozdvižení se konečně ukazuje náš zachránce. Jde vzpřímeným krokem a před sebou táhne cosi, co vypadá jako vězení na kolečkách. I moji rodiče mě do něho jako malého zavírali vždy, když byla příležitost nebo jsme šli na výlet a mě bolely nohy. Náš hrdina se pomalu blíží do sekce sladkostí, kde náš pachatel sahá již na dvacátý balíček medvídků značky Haribo. Je to tady! Schyluje se k bitvě, náš rebel se pomalu otáčí směrem k hrdinovi, který sahá do své tašky a vytahuje malého plyšového medvídka. Malé ďábelské stvoření se rozebíhá směrem k němu, je to velmi rychlý boj, hrdina chytá nepřítele a důkladně ho připoutává do svého vězení. Náš pachatel pláče, i na to však má náš hrdina protiúder – vkládá malého medvídka do rukou pachatele. Je klid, babička se po několika minutách odvažuje vylézt ze svého toaleťákového úkrytu. Celý obchod jásá, i náš vedoucí přestal hledat práci v dolech a šel se podívat, co se to vlastně děje. Nechápající hrdina-zachránce teď stojí v chumlu nadšených obdivovatelů. Přišel mu poděkovat i sám vedoucí, na rozdíl od ostatních se však do chumlu nehrne, děkuje pěkně na dálku. To víte, povinný dvoumetrový odstup…