Nejkrásnější pohádky

Život a dílo H. Ch. Andersena

Máme za sebou duben, který Český rozhlas označil za „měsíc pohádek“. V dubnu před 90 lety se totiž narodil známý režisér pohádkových a jiných rozhlasových her Karel Weinlich. V tom samém měsíci, ale o 125 let dříve, přišel na svět člověk, který dodnes promlouvá k lidem skrze své vlastní pohádkové příběhy, H. Ch. Andersen.

Hans Christian Andersen se narodil 2. 4. 1805 v dánském městě Odense, ležícím na ostrově Fyn. Jeho otec, Hans Andersen, byl švec a maminka, Anna Marie Andersdatter, pradlena. Tehdy bylo jeho tatínkovi dvacet dva let a matka byla o několik let starší. Žili v malém domku, sestávajícím jen z jedné místnosti, která sloužila zároveň jako ševcova dílna. Přestože to byla chudá rodina, malý Andersen prý nikdy nestrádal, alespoň tak to popisuje ve své pozdější autobiografii. Snažili se ho prý hýčkat, pěkně krmit a alespoň trochu slušně šatit. Jeho otec pocházel z bohatší rodiny, ale kvůli požáru a dalším okolnostem přišli takřka o všechen majetek, čímž se i Andersenovu otci zbořil sen stát se umělcem a místo toho se vyučil řemeslu. Každou neděli trávil se svým synem někde v přírodě, jejich velkým snem bylo odstěhovat se na venkov, což se jim nepodařilo, ale Andersenova láska k přírodě se odrazila v jeho tvorbě.

Přestože je v jeho již zmíněné autobiografické knize s názvem Pohádka mého života, kde popisuje svůj život opravdu jako pohádku, všechno psáno „přes růžové brýle“, růžové to určitě neměl. Když bylo H. Ch. Andersenovi jedenáct let, zemřel mu otec. Z toho důvodu začal pracovat v továrně jako tkalcovský a krejčovský učeň. Ve své knize píše, že to bylo proto, aby se „jen tak nepotloukal“, ale spíše se tak stalo z nouze.

Knihy miloval od útlého věku, otec mu častokrát čítával a vzbuzoval v něm všemožně zájem o divadlo, umění a literaturu. Malý Andersen uměl nazpaměť mnoho her od W. Shakespeara a Ludviga Holberga. Otec mu vyřezával loutky, na které si pak Andersen šil šaty ze zbytků látek a hrál loutkové divadlo. Ve své autobiografii uvádí, že jeho matka chtěla, aby se stal krejčím, jedinou útěchou v tomto zaměstnání by pro něj byla skutečnost, že má dostatek odstřižků pro své loutky. Místo toho, aby se stal krejčím, přemluvil matku, aby ho pustila do Kodaně, chtěl si tam dobýt slávy jako herec, zpěvák nebo tanečník. Maminka ho přemlouvala a nechtěla ho pustit. Nakonec si při své pověrčivosti pozvala věštkyni, která pronesla, že jednou se na počest Andersena rozsvítí celé město. Matka ho tedy prý pustila. Bylo mu teprve čtrnáct let a jel docela naprázdno, neměl mnoho peněz, ani jisté místo, kde bude moci zůstat, jen doporučující dopis a velký sen.

Po dlouhém tápání se ho nakonec ujal ředitel divadla Jonas Collin, který ho poslal na studia do Slagelse. Příliš mu to nešlo a toto období svého života označuje za nejtrpčí. Po skončení studií se vydal na cesty, navštívil Řím, Neapol, Vídeň a mnoho dalších měst, seznámil se tak mimo jiné i s bratry Grimmy. K rodině do Odense se už nikdy nevrátil.

Snažil se psát básně, lidem se však spíše nelíbily, a tak ani teď nejsou příliš známé. V roce 1822 (ještě než nastoupil na školu ve Slagelse) vydal knihu Duch v Palnatakově hrobě. V roce 1829 zaznamenal první velký úspěch s povídkou Procházka od ostrovního průplavu k východnímu mysu Amageru. Také napsal hru Anežka a vodník a román Improvizátor, který si záhy po svém vydání získal oblibu mnoha lidí.

V roce 1835 vydal první z mnoha pohádek, dlouho však trvalo, než byly pohádky známé a dobře prodávané. Později vycházel každý rok o Vánocích svazek několika pohádek, mezi nimi i Obrázková kniha bez obrázků (1840). Nakonec se mu opravdu povedlo se proslavit. Za svůj život sepsal kolem 150 pohádek, mezi nejznámější patří Malá mořská víla, Holčička se sirkami, Ledová královna, Ošklivé kachňátko, Císařovy nové šaty a Slavík.

Hans Christian Andersen zemřel 4. srpna 1875 v domě Rolighed. Den jeho smrti byl v Dánsku vyhlášen dnem národního smutku, den jeho narození pak mezinárodním dnem dětské knihy.

Jeho pohádky čtou dodnes tisíce čtenářů po celém světě, a to nejen čtenářů dětských, ale i těch dospělých.

Poznámka: Karel Weinlich zemřel 6. května 2020 ve svých 90 letech.