Mikroplasty

Plastové znečištění je dnes již všudypřítomné. To největší je však okem neviditelné. Mikroplasty. Najdeme je ve vodě, v půdě, i ve vzduchu, prostě všude. Není tedy divu, že se dnes nacházejí již téměř ve všech živých organismech.

Co to vlastně je?

Mikroplasty jsou drobné částečky plastu o velikosti 100 μm – 0,5 mm. Do životního prostředí se dostávají dvěma způsoby, přímou cestou (z kosmetiky, syntetického textilu apod.), to jsou mikroplasty primární, nebo z rozpadajících se větších kusů plastového odpadu, to jsou mikroplasty sekundární.

Primární mikroplasty vznikají zejména při praní syntetického textilu, z něhož se uvolňují mikrovlákna. Jejich dalšími zdroji jsou také oděr pneumatik či mikroplasty v kosmetice, které jsou tam přidávány záměrně kvůli funkčnosti či z estetických důvodů. Jsou to například peelingové produkty. Odhaduje se, že jedna tuba takového přípravku čítá až 350 000 plastových perliček. Mikroskopické částečky umělé hmoty slouží ke zbavování se staré pokožky, ale také dělají kosmetické výrobky „krémovějšími“ a vyplňují vrásky.
Přímo do půdy se primární mikroplasty dostávají hnojivy, která se tzv. kapslují, aby se do půdy uvolňovaly kontrolovaně. Dostávají se tam i při hnojení pomocí kalu z čističek odpadních vod, který mikroplasty obsahuje také. Posledním z nejdůležitějších zdrojů mikroplastů jsou polymerová barviva, laky a různé další nátěrové hmoty. Ty se časem opotřebovávají a jsou splachovány či sfoukávány do přírody.
Takzvané sekundární plasty vznikají rozpadem větších částí plastového odpadu. Kombinace biologických, chemických i fyzických procesů vede po určité době k rozpadu větších částí plastů, a to ve vodě i na pevnině.

Enviromentální dopady mikroplastů

V Oceánech

Plastový odpad najdeme již ve všech oceánech. Podle AMO (Association of Municipalities Ontario) je velkým problémem spojeným s plasty jejich akumulace. Plasty obecně se vyznačují vysokou odolností, s tou však přichází dlouhá doba rozpadu. Když se plasty dostanou do oceánu, plují zprvu na vodní hladině. Po roce se však 94 % plastů usadí na mořském dně. Odhaduje se, že plasty se rozpadají stovky let. Daný údaj však platí pouze pro plasty, které jsou vystaveny slunečnímu záření na hladině oceánů či na plážích. Plasty se totiž rozpadají hlavně vlivem UV záření, bakteriální biodegradací, přítomností kyslíku a činností vln. Přesná doba rozpadu zatím není známa a je možné, že plasty ponořené v oceánech se budou rozpadat i tisíce let. Vysoká koncentrace mikroplastů v oceánu má však největší dopad na jeho obyvatele. Mikroplastové částečky či vlákna, která vodní živočichové ve svém přirozeném prostředí považují za potravu, vytváří v jejich organismu bariéru omezující přívod živin, které jsou k jejich životu nezbytné. Dostavují se nežádoucí fyzické účinky či úplný kolaps organismu – smrt. Přičemž vlákna mají v tomto ohledu větší negativní dopady než částečky obvyklých tvarů. Nejčastěji takto umírají mořští ptáci, želvy, medúzy a ryby živící se planktonem.

V půdě a sladké vodě

Podle IGB mohou mít tyto miniaturní plastové částečky zásadní negativní vliv i na suchozemské a sladkovodní ekosystémy. Při jejich rozpadu totiž dochází ke změnám jejich chemických i fyzikálních vlastností, a tím se zvyšuje riziko jejich toxického účinku na organismy. Mikroplasty se mohou také sjednocovat s půdními organismy, což negativně ovlivňuje jejich zdraví a funkci půdy. V letech 2017 až 2018 provedl Ústav pro hydrodynamiku AV ČR výzkum, v rámci kterého byly prozkoumány vzorky ze tří úpraven vody z obydlených a průmyslových oblastí, ale lišily se typem vodního zdroje a technologií úpravy. Mikroplasty byly detekovány ve všech analyzovaných vzorcích surové i upravené pitné vody, a to v koncentracích zhruba 1400 až 7000 částic na litr v surové a 300 až 900 částic na litr v upravené vodě. Úpravny vody, v závislosti na vodním zdroji a použité technologii, tedy dokázaly odstranit 70–83 % mikroplastových částic.
V rámci kampaně Plast je past odebrala organizace Greenpeace v září 2018 vzorky z Labe a Vltavy. Většina vzorků obsahovala 1–4 syntetická vlákna nebo fragmenty, největší zjištěný počet byl 18. Z toho vyplývá, že ani sladkovodní ekosystémy nejsou bez mikroplastů.

Vliv na člověka

Mikroplasty byly nalezeny v mnoha rybách a jiných mořských plodech a jejich prostřednictvím se dostávají na jídelní stůl, byly však objeveny také v cukru, pivu, nebo třeba v kvasnicích. U ryb se však nacházejí zejména v jejich zažívacích ústrojích, které lidé obvykle nekonzumují. Dále nebylo prokázáno, že by jejich absorpce do lidského těla byla pozřením mořského živočicha vyšší než na-příklad při vdechování prachu, jehož jsou též součástí. Částečky plastu však na sebe mohou vázat nebezpečné chemikálie, např. polutanty, těžké kovy a další látky.
Zatím není zcela jisté, zda (a popřípadě jak) jsou mikroplasty lidskému tělu škodlivé, a téma vyžaduje další výzkum.

A co tedy vlastně můžeme dělat?

Můžeme snížit svoji spotřebu plastů a nabádat k tomu ostatní, můžeme recyklovat. Můžeme podpořit návrh organizace ECHA (The European Chemicals Agency) na zákaz záměrného přidávání mikroplastů do různých přípravků, který by měl být, podle nejrůznějších zdrojů, schválen v roce 2020. Z oceánu však odstranit mikroplasty pomocí dnešních technologií nedokážeme. Z půdy taktéž ne. Závěrem by se tedy dalo říci, že mikroplasty pro nás, s největší pravděpodobností, budou ještě do budoucna velkou výzvou.